Osobní

Strukturu můžeme vnímat mnoha způsoby, od jednoduchosti, až po komplexní náhled, který na první pohled nemusí být jasně definován. Avšak má pevné zákonitosti pramenící v geometrii a pravidelnosti uspořádání jednotlivých prvků. Autor se snaží oprostit od stereotypního vnímaní struktur jako takových, naopak aspiruje na komplexní pohled s jistým odstupem. Nicméně výskyty takového, typu ve výstavním souboru, nejsou zcela eliminovány. Je to způsobeno nahodilou fascinací jednotlivých frakcí v jeden celek. Výstavní soubor je prokazatelně ovlivněn autorovým studiem a prostředním, ve kterém se pohyboval – lze něho cítit nádech klasické industrializace. V rámci výstavy vznikne, jako nástavba, kolaborace s lokálními umělci a skladateli – Jakubem Sukdolákem a Rostislavem Šímou. Jednotlivé struktury budou doplněny o audio stopy, které budou napomáhat celkovému vnímaní a emočnímu prožitku z fotografie. Skladby budou možné přehrát u jednotlivých fotografií na audio přehrávači. Zvuk by měl být, podobně jako fotografie, uchopen komplexněji – syntetika, akustika doplněná o zvukové stopy z okolí struktur.

Fotografická série je začátkem subjektivního cyklu, ve kterém se autor snaží ztotožnit s jeho nečekanou životní rolí. Série autoportrétů reflektuje autorovi pocity během prvního roku rodičovství s jistou mírou absurdity a humoru. Fotografie odráží pomezí snů a reality, ve kterém se autor skrze spánkovou deprivaci nachází. Co je realita a co je sen?

Sérii symbolicky otevírá explicitní fotografie z rodinné dovolené. Jedná se o autorovo exaktní vyobrazení, kde dochází přímé konfrontaci s realitou. Navazující snímky již spíše inklinují k snové fázi, ve které autor detailněji popisuje svoje pocity. Poslední fotografie záměrně neuzavírá sérii, nechává volný prostor na pokračování samotného cyklu, který autorovi pomohl se vyrovnat s nejtěžší životní rolí.